Fotbal
Fotbal
Oddíl kopané byl založen v roce 1970, kdy do okresní soutěže vstoupilo družstvo mužů. Mezi zakládající členy patřili Zdeněk Krejza z Višňárů, Jiří „Plachťák“ Doležal z Litomyšle a bratři Tobkové z Lažan – Miroslav, František a Ladislav. V roce 1972 vstoupil do oddílu jako organizační pracovník také Jaroslav Nepraš st., díky jehož dlouholeté práci máme o začátcích klubu i dnes dobrý přehled.
Areál
Podmínky z dob začátku morašického fotbalu jsou dnes asi obtížně představitelné. Hřiště vzniklo na orné půdě a bylo často dost podmáčené. V polovině 70. let byla jedna jeho třetina odvodněna a vedle hřiště bylo vybudováno antukové hřiště s dřevěnými mantinely, které sloužilo pro volejbal a tenis, v zimě pro bruslení. Původní šatna pro fotbalisty, domácí i hosty, byla přepažená místnost o velikosti asi 16m2, na provizorní umytí hráčům sloužil venku umístěný delší žlab. Větší pohodlí poskytlo zakoupení vyřazeného železničního vagónu v roce 1973. Po založení dorosteneckého a později žákovského družstva byla morašickým JZD zapůjčena obytná buňka, nicméně hygienické zázemí se zlepšilo až v roce 1984, kdy byly s finanční pomocí obce svépomocně vybudovány nové kabiny. Vagón přesto zůstal oblíbenou šatnou dorostenců až do roku 2002, kdy byl demontován a na jeho místě byla postavena nová hospoda, zprvu spadající pod Sokol, nyní již v majetku obce.
Díky „době dotační“ se v posledních letech daří areál modernizovat. V roce 2014 bylo antukové hřiště předěláno na umělý povrch s širokým využitím, na druhé straně hřiště vznikla místo „větráků“ nová tréninková plocha. V reakci na zhoršující se stav hřiště, které v konkurenci okresních plácků patřilo k nejtvrdším a nejhorším, se v roce 2016 podařilo za finančního přispění obce a Pardubického kraje zhotovit vrt k závlaze fotbalového hřiště. V roce 2017 začala o průběhu zápasu informovat světelná tabule, v roce 2018 byl zavlažovací systém rozveden pod po povrchem hřiště a automatizován. V roce 2020, kdy si náš fotbal připomíná 50 let od svého založení, se konečně podařilo dotáhnout do konce i rekonstrukci kabin a k tomu zařídit osvětlení na celé polovině hřiště.
Muži
Během 70. let se mužstvo propracovalo přes IV. a III. třídu až do okresního přeboru, kde se pravidelně umisťovalo na předních příčkách. To vyvolalo logický zájem o naše nejlepší hráče a po odchodu řady opor, včetně do té doby nejlepšího střelce Františka Ropka, nastal výsledkový útlum a pád zpět do III. Třídy. Odtud se podařilo postoupit v roce 1991, kdy se začali v „áčku“ naplno prosazovat odchovanci z úspěšných mládežnických týmů. V okresním přeboru to žádná paráda nebyla, až nově angažovaný trenér Eduard Portlík během jednoho roku posunul tým z desátého místa k prvenství zaručující premiérový postup do I. B třídy. Když v roce 2002 nově vznikly kraje, díky umístění na předních příčkách čekal i naše muže posun do nově vytvořené I.A třídy, kde o dva roky později dosáhli pod vedením Františka Jandáčka na historické 3. místo. Během dalších átřídních sezón se trenérské taktovky ujal nejlepší střelec morašické historie Petr Kuta, kterou s abdikačními přestávkami držel přes deset let. Během nich zažil dva pády z A. třídy následované okamžitým návratem, mezi nimiž oslavil svůj tisící start v morašickém dresu Josef Kopecký. Druhý návrat ze 7.místa B. třídy předznamenal dvě utrápené sezóny během, kterých muži po 18 letech spadli až do okresního přeboru. Svou roli v tom sehrála i tehdejší absence dorosteneckého družstva a omezené možnosti při omlazování kádru. První roky v okrese tento fakt nijak nezlepšily, nicméně k umístěním v první pětce soutěže se podařilo zaplnit klubovou vitrínu i fanouškovskou duši dvěma vítězstvími v okresním fotbalovém poháru. Hrajícím trenérem se během okresní anabáze stal Martin Ropek, který s mužstvem až na jednu výjimku obsazuje přední příčky přeboru.
V roce 1995 odehrálo první zápasy i B mužstvo, které ale střídavě přihlašovalo a odhlašovalo soutěže a místo toho, aby sloužilo jako zásobárna A-týmu, potřebovalo spíše pomoc „áčkařů“ a dorostenců, aby spoustu utkání vůbec odehrálo. Nejdelším souvislým obdobím byly 4 odehrané sezóny v kuse na startu nového tisíciletí, během nichž nejlepší střelec řídké historie „béčka“ Tomáš Holomek pomohl svými góly vyhrát pralesní soutěž. I zatím poslední 3letý pokus Kamila Vokase narazil na problém současné doby - vesnickému fotbalu postupně holduje čím dál méně lidí i týmů.
Dorost
Dorostenecké družstvo bylo založeno v roce 1975, a přestože k prvnímu mistrovskému zápasu nastoupilo pouze s 8 hráči a nafasovalo v něm 8 gólů, hned v první sezóně postoupilo ze III. třídy do okresního přeboru. Z něho po deseti letech střídavě úspěšných výsledků spadlo, aby během následujících dvou sezón vyhrálo jak III. třídu, tak okresní přebor a jako první družstvo našeho oddílu postoupilo na dva roky do krajské soutěže. Delší kapitolu v nich napsalo až od v druhé polovině 90.let, kam spadá do té doby nejlepší umístění – 5. místo v A třídě. To se po dalším lavírování mezi okresem a krajem podařilo vyrovnat ještě v roce 2007 týmu pod vedením Františka Ropka a Josefa Kopeckého spoléhajícímu na historicky nejlepšího střelce dorostu – Petra Vomáčku. V roce 2010 dorostenci místo sestupu přerušili činnost na tři roky. Nedostatek lidí se poté podařilo vyřešit spojením této kategorie s Cerekvicí nad Loučnou a posléze s Horním Újezdem. Toto souklubí přineslo v roce 2016 historické prvenství v I. třídě pardubického kraje, tým Stanislava Němečka ztratil body pouze za 2 remízy, ale pro nedostatek hráčů i trenérů nebyl příští ročník přihlášen a hráči se rozprchli po okolních větších klubech. Pro sezónu 2020/2021 se podařilo obnovit družstvo ve spojení s Horním Újezdem, ale každý týden jinak lepená sestava, jako důsledek malého počtu dětí i špatné docházky některých z nich, není ideální podklad k dobrým výsledkům.
Žáci
Družstvo žáků bylo založeno v roce 1981 a jeho trenérem byl tehdejší hráč A-mužstva Jan Klofanda, který v této dvojroli vydržel dlouhé roky. Po prvních oťukávacích sezónách, v nichž nastřádal dosud nepřekonané množství gólů v této kategorii Josef Štancl st., přišlo úspěšné desetileté období, během něhož se umisťovali pravidelně na nejvyšších příčkách okresní soutěže, z toho čtyřikrát na stupni nejvyšším. Výsledky se paradoxně změnily k horšímu v době, když začal góly střílet Vojtěch Štěpán, náš nejúspěšnější odchovanec, který to přes Litomyšl dotáhl až do nejvyšší soutěže, kde nastřádal za Olomouc, Jablonec, Hradec Králové, Slavii a Ostravu na 200 ligových startů a mj. i hattrick do sítě Slovácka v roce 2012. Počátkem nového tisíciletí se žáků ujal Zbyněk Sopoušek s Josefem Kopeckým, kteří s nimi během více než deseti let zažili jak historický postup do krajské soutěže v roce 2004, tak okamžitý pád zpět. Na další přední umístění v okresní soutěži si žáci museli počkat až doku 2012, kdy obsadili druhé místo. Hned následující sezónu ale kvůli „děravým“ ročníkům odehráli pouze formou přáteláků a následující roky byly spíše hrou o přežití, o čemž svědčí 3 kalendářní roky bez jediné výhry. Díky poctivé práci s elévky se naštěstí podařilo žáky doplnit, přečkat nejhorší a po spojení této kategorie s Horním Újezdem se začalo této kategorii nebývale dařit. V přerušené sezóně 2019/2020 byly jak starší, tak mladší žáci na čele svých soutěží, starší ve stoprocentní bilanci pokračovali i během zkráceného podzimu.
Elévci
Nejmladší kategorie u nás funguje od roku 2004, a to především díky Jiřímu Famfulíkovi, který ji trénuje od samého počátku. To, že jsou mezi dnešními hráči A-týmu i tací, co prošli jeho rukama, svědčí o významu jeho dobře odváděné práci lépe než výsledky, které jsou v této kategorii hodně závislé na vyčnívajících hráčích. V roce 2014 jsme elévky spojili s Dolním Újezdem, od následující sezóny funguje souklubí s Horním Újezdem, které umožnilo rozdělit naše nejmladší fotbalisty do dvou věkových kategorií, aby se mohli lépe poměřovat se sobě rovnými. A nutno říci, že obě skupiny mají jak dostatečný počet dětí, tak dobré výsledky, tak hlavně viditelnou radost ze hry. Pro předškolní děti a rozvíjení jejich pohybových schopností i samotné chuti k pohybu organizuje Jiří Famfulík i fotbalovou školičku.