OBEC MORAŠICE

Dějiny a události morašické  farnosti souvisely s událostmi okolního světa a  byly často spojeny s Litomyšlí.  První zmínka o ní se vztahuje k roku 981 v Kosmově kronice české. Tehdy na litomyšlském návrší stával strážní hrad střežící panství Slavníkovců a od roku 995 území Přemyslovců. Olomoucký biskup Jindřich Zdík pozval do Litomyšle v polovině 12. století řád premonstrátů a založil roku 1145 premonstrátský klášter Olivetská hora. A ve stejném roce významný občan, jistý Oneš, předal část obce Morašice a také Lažany a Říkovice premonstrátům. Premonstráti dosáhli vysoké úrovně hospodářské a kulturní a tak byla Litomyšl povýšena na město a díky umístění mezi Prahou a Olomoucí založil Karel IV v roce 1344 biskupství litomyšlské.
V Morašicích od středověku stávala v sousedství kostela mohutná tvrz, kde sídlili od roku 1200 členové panského rodu Bludů z Bludova a Morašic – předkové Žerotínů. Tito Bludové asi vystavěli při tvrzi kapli sv. Petra a Pavla, jež tvoří nynější chrámovou loď. O této kapli se zmiňuje odpustková listina z roku 1321. Je však možné, že zde již dříve stávala nějaká svatyňka, spíše dřevěná z doby první křesťanské misie. Roku 1356 udělil návštěvníkům kostela odpustky arcibiskup Arnošt z Pardubic a další odpustkové listiny jsou z pozdějších let od a od Jana z Jenštejna.
Roku 1393 byl kostel rozšířen přístavbou dnešního kněžiště a dne 21. září slavnostně posvěcen. Z této doby se zachovala původní malířská výzdoba žebroví, původní poškozený svatostánek ve zdi se dvěma anděly a dva nástěnné obrazy: Klanění svatých Tří králů a Kristus Trpitel.
Mimořádnost těchto maleb ve vesnickém kostele souvisí se skutečností, že Morašice patřili v té době pod biskupství litomyšlské a litomyšlským biskupem za vlády Václava IV. byl Jan Železný, nesmírně vlivná osobnost s vazbami na krále a císaře, člen řádu Točenice založeného králem Václavem IV. a právě tento biskup mohl v Morašicích realizovat freskovou výzdobu. Měl jednak vliv v uměleckých kruzích a zároveň i finanční možnosti.
Pod nástěnným obrazem je latinsky psáno toto:
L.P.1393 o svátku sv. Matouše apoštola a evangelisty tento kostel zároveň se hřbitovem celý byl posvěcen ke cti sv. apoštolů Petra a Pavla od důstojného v Kristu otce a pána, P. Jana Litomyšlského biskupa, současně se 4 oltáři. Svátek posvěcení tohoto kostela se bude slavit každoročně v neděli po svátku sv. Matouše apoštola a evangelisty nejdříve následující. A toto dílo bylo konáno za správy Petra, faráře tohoto kostela.
Roku 1421 při husitském vpádu zanikl v přifařené obci Tržek Kartuziánský klášter a kolem roku 1540 kostel vyhořel. Z doby po požáru pochází zbytek renezanční malby zachovaný na vítězném oblouku. Z té doby pocházejí také zachované zvony z r. 1538 a 1542. Před rokem 1800 byla nad střechou kněžiště ještě jedna věž se dvěma menšími zvony. Hřbitovní kaplička nad zděnou kostnicí pochází z roku 1300. Býval v ní od nepaměti Boží hrob.
Zařízení kostela je z doby pozdější. Dubový novogotický oltář sv. Petra a Pavla je z roku 1896 od firmy Petra Buška a synové ze Sychrova. Obraz na hlavním oltáři i obrazy sv. Anny s Pannou Mari a sv. Josefa s Ježíškem maloval roku 1849 v Litomyšli znamenitý malíř Antonín Dvořák. Vedlejší oltáře P. Marie a Božského srdce Páně pocházejí z roku 1892 a 1893 z řezbářské dílny v Litomyšli.  K novému obětnímu stolu posloužila řezbářská výzdoba novogotické kazatelny, která byla odstraněna při rekonstrukci 1994, stejně tak i k současnému ambonu. Křížová cesta z r. 1915 je dílem řezbáře Beka z Kutné Hory a ve stejném roce vymaloval kostel akademický malíř Antonín Hausler z Vinohrad.
V létech 1949 – 1952 byl kostel opravován za pomoci farníků. Byla opravena střecha, základy nakloněné věže byly zajištěny železobetonovým věncem a novou studnou byl zachycen jeden pramen, který základy poškozoval. Dále byla obnovena gotická klenba presbytáře a obnovena celá omítka a při tom byly panem farářem Josefem Malým objeveny staré gotické fresky. Byly odborně restaurovány akademickým malířem Františkem Fišerem z Prahy.
Na konci šedesátých let bylo nutné posílit základy předsíně, které byly nedostatečné a způsobovaly statické problémy. Změnila se i celá střecha nad severní předsíní a vznikla tak oratoř nutná pro větší počet návštěvníků nedělních bohoslužeb. Celá střecha kostela dostala tak novou krytinu z tmavého eternitu.
V roce 1994 po úmrtí Mons. Josefa Malého, který v Morašicích působil přes 50 let dochází k poslední úpravě interiéru. Dochází k tomu za působení litomyšlského vikáře Františka Beneše. Kostel dostává novou opukovou dlažbu a mění se celý liturgický prostor, který dostal dnešní podobu.  V roce 2002 se začalo s generální opravou věže. Stará šindelová krytina už dosloužila a bylo třeba ji nahradit novou. Stejně i makovice a kříž jsou nové a pozlacené.
Poslední změnou v interiéru kostela byla výměna starých oken za krásně zdobená vitrážová okna, ke které došlo postupně v roce 2010 a 2011.