Jedna paní povídala, aneb jak je to se školami na venkově

„Jedna paní povídala, že …..“, takhle podobně se šíří pomluvy a nepravdy.. Po vesnicích se v poslední době plíží ústním podáním fáma  o rušení škol na venkově. I u nás v Morašicích a v spádovém okolí.  Informace v médiích lidem  nasadily do hlavy pořádného brouka.  Jak je to tedy ve skutečnosti  s plně organizovanými základními školami, které mají do 200 žáků?

            Nedávno jsem napsala článek o tom, že Ministerstvo školství předložilo "skvělý" návrh na nové  financování škol, co se týče mezd učitelů.  Vysvětlovala jsem, jak systém fungoval dosud, že škola dostávala od státu na mzdy učitelů finanční prostředky v podobě paušálu na žáka. Vynásobeno počtem žáků vyšla výsledná suma. Ředitel školy tak pevně věděl, kolik peněz má na platy učitelů na školní rok. A s tím si musel  v tomto ohraničeném období poradit a vystačit.  Třeba na prvním stupni sloučit početně slabší ročníky do jedné třídy, a tak ušetřit na platu jednoho, či dvou učitelů.

                 Ministerstvo školství navrhuje v rámci úspor ve svém resortu financovat mzdy učitelů jiným systémem než dosud. Tento způsob je z pohledu venkova hodně nedomyšlený a vyžadoval by od zřizovatelů, to je od obcí, jejich poměrně velké finanční přispění na platy učitelů z obecního rozpočtu v řádech statisíců. Není přijatelné, abychom tolik peněz za tímto účelem dávali z rozpočtu obce. Samozřejmě by nám poté chyběly na rozvoj obce.

                Proti novému návrhu pana ministra školství Dobeše se vzedmula poměrně velká vlna odporu. Proti nastolení návrhu bojuje hnutí Starostové a nezávislí, Sdružení místních samospráv a i Pardubický kraj vyjádřil nespokojenost s návrhem.

                Návrh je pouhým návrhem a všichni, koho se tato věc dotýká, jsou za jedno  v tom, že vyjadřují hlasitý nesouhlas. Návrh je myšlenka napsaná na papíru, věřím, že neprojde s úspěchem parlamentním hlasováním. Stát nemůže za každou cenu šetřit na venkově. Je jednoduché škrtat na místě, kde žije méně lidí. Ale základní vzdělání musí být přístupné bez velkých komplikací i pro děti  z menších sídel. Znovu musím opakovat, že venkovské školy s počtem žáků do 200 dětí mají velmi příjemné klima, nejsou to ještě ty giganty, které „jen poskytují vzdělání“. Je tu i lidská nadstavba, kde se ještě jednotlivé dítě neutopí v davu anonymity. Ve státě by se sice měly tímto postupem ušetřit více než 3 miliardy Kč. Ale je to ku prospěchu věci šetřit zrovna zde, na dětech ???!!!   Škola na venkově plní i jiné než vzdělávací funkce. Je to místo, kde se děti zdržují i po vyučování. Ne proto, že by tam byly odloženy, ale protože tam být chtějí. Je to místo pro zájmovou činnost, pro volnočasové aktivity, místo kultury a sportu. Místo setkávání nejen  pro děti, ale i pro jejich rodiče. Kde je  škola, tam to žije.

                Mezi lidmi se šíří strach o tyto venkovské školy. Slyšela jsem i názor, že někteří rodiče již váhají,  zda by nebylo  lepší dát dítě hned do města, než mu měnit později podmínky a školu uprostřed jeho docházky, až venkovská škola zanikne. Buďme optimisty, takto prosím neuvažujme, škola nesmí být  u nás nikdy zrušena. Naši předkové, kteří školu zakládali, by se museli v hrobě obracet, kdybychom při prvních problémech vše vzdali.

Návrh změn financování mezd učitelů je tak špatný, že zburcoval širokou veřejnost a pan ministr školství nebude mít jednoduchou pozici jej obhájit. Doufám, že návrh nikdy v této podobě nebude schválen. Ten dosavadní systém nebyl ideální, ale byl podstatně lepší než ten nově navržený.

Chci vyjádřit to,  že obcí zřízená Masarykova základní  škola má takovou tradici a takové jméno, že i kdyby  jmenované změny měly vejít v platnost, školu nezrušíme !!!   Mgr. Hana Štěpánová, starostka