Mikroregion Desinka

Členy Mikroregionu Desinka jsou:
, , , , , , , , , , ,

Více o Mikroregionu Desinka najdete na nových webových stránkách http://www.mikroregiondesinka.cz/

 

BUDISLAV

Obec Budislav se rozkládá v jihozápadní části okresu Svitavy asi 15 km od Litomyšle. Její těsné sousedství s Toulovcovými a Městskými maštalemi (skalní útvary) ji určilo jako rekreační oblast.

Počet obyvatel: 432

Pojmenování obce je velice staré, odvozuje se dle kronikáře H. Jirečka, od Budislava, syna Miroslava z Popova Dolu, roku 1318. Poté ji vlastnil Přibek z Vlkova, který ji dostal věnem a jemuž ji zpustošil Blud z Morašic, který se za to musel zodpovídat před zemským soudem. Koncem 14. století náležela vesnice Toulovcovi z Litomyšle. Tolik dávná historie.

Obec je díky své poloze předem určena jako rekreační oblast. V současnosti čítá pouhých 432 obyvatel, ale v letním období se rozrůstá trojnásobně. Jsou tu tři velké dětské tábory, 154 chat, 80 chalup a 254 domů.

V obci se nachází základní škola pro 1. až 4 třídu, mateřská škola, zdravotní stanice, moderní knihovna, nová hasičská zbrojnice a nový kostel před dokončením. Služby zde zajišťují především dvě prodejny, dvě restaurace s ubytováním, kadeřnictví, sklenářství, tři truhlářské provozovny, zámečnictví, prodejna stavebnin, stáčírna přírodní vody pod názvem Budislavka, prodejna paliv. Z velkých podniků je to kamenolom Granita, drůbežářský podnik Xaverov, Zemědělské družstvo Dolní Újezd, benzínová čerpací stanice, soukromá pila a další služby.

Demografie obce měla do konce r. 1989 prudce sestupnou tendenci, kterou se podařilo zastavit až znovuotevřením školy a zřízením mateřské školy, která musela být v roce 1999 dokonce rozšířena. Vybaveností obce se podařilo tento nepříznivý trend zastavit a v současné době má demografie již vzestupnou tendenci. Občané chápou postavení obce, která je určena především k rekreaci, a počínají této skutečnosti využívat v budování ubytování v soukromí, které bylo za první republiky významným prvkem obživy místních obyvatel.

Obec je celá plynofikována a vlastní vodovodní sít, která byla v roce 1999 propojena s obcí Poříčí.

Veškeré informace o ubytování budou poskytovány v benzínové čerpací stanici.


DESNÁ

Obec leží na západním okraji svitavského okresu, jihozápadně od nejbližšího města Litomyšle, v nadmořské výšce 420 m nad zahloubeným údolím říčky Desné. Protíná ji dopravní trasa mezi Litomyšlí a Prosečí.

Počet obyvatel: 320

Nejstarší dochovaná zmínka o existenci obce pochází z kupní smlouvy litomyšlského biskupa z r. 1293, kde je jmenován Čeněk z Desné. Od roku 1441 Ize v obci doložit existenci rychty. Historicky zajímavou a pověstmi opředenou je postava Vavřince Toulovce z Třemošné, který na přelomu 14. a 15. století vlastnil v Desné tvrz. Až do konce 16.století měla obec několik majitelů a teprve v roce 1582 přešla do vlastnictví města Litomyšle. V r. 1839 byla v Desné postavena kaple zasvěcená sv. Petru a Pavlovi a v r. 1875 zde byla založena škola. V r.1881 došlo ke správnímu osamostatnění Desné od Mladočova.

Od roku 1840 je v obci datován společenský život, související se vznikem dobrovolných spolků a zřízením hospody se sálem. V r. 1976 byla Desná připojena ke střediskové obci Dolní Újezd. Osamostatnila se v r. 1990. Ucelený pohled na historii obce podává kniha J. Růžičky „Desná u Litomyšle“.

Obec Desná má převážně zemědělský charakter. Na zemědělské půdě hospodaří zemědělské družstvo. Další velkou provozovnou jsou Drůbežářské závody Xaverov. Soukromé truhlářství a krejčovství zastupují malé provozovny .

Občanskou vybavenost představuje smíšená prodejna, kadeřnictví, mateřská škola, klubovna pro mládež a hostinec se sálem, venkovním tanečním parketem, kuželníkem a ubytovacím zařízením. Pro sportovní vyžití slouží volejbalové a travnaté fotbalové hřiště.

Pro zlepšení životního prostředí a pohodlí obyvatel byla obec plynofikována. Doprava je zajišťována autobusovými linkami na trase Litomyšl, Proseč. Krásné přírodní okolí má rekreační charakter. V rámci mikroregionu se budují cyklistické trasy.

K zajištění slavnostních hostin jako svatby apod., slouží soukromé zařízení v bývalé jídelně ZD, které také zhotovuje cukrářské výrobky, a hostinec Pod hájem, kde se můžete též ubytovat.


DOLNÍ ÚJEZD

Obec se nachází na pomezí Čech a Moravy 6 km jihozápadně od Litomyšle. Je malebně rozložena v členitém terénu po obou stranách údolí říčky Desné. Součástí obce jsou i osady Jiříkov a Václavky.

Počet obyvatel: 1885

Bohatá historie sahá až do poloviny 12. století, kdy je obec zmiňována jako Újezd na Lubném v listině krále Vladislava datované k roku 1167. Staletou historii obce dokládá i několik stavebních památek, z nichž je nejvzácnější a nejvýraznější farní kostel sv. Martina. K původní románské stavbě z 1. poloviny 13. století byl ve 14. století přistavěn gotický presbytář, ale nalezneme zde i prvky renesanční, barokní a novější. Kostel je obklopen hřbitovem, na který se vchází raně barokní zvonicí.

Z velké řady soch umístěných v obci a v nejbližším okolí je nejvýznamnější sousoší P. Marie z roku 1737, jehož autorem je známý východočeský barokní sochař Václav F. Pacák. Před budovou školy upoutá pozornost monumentální pomník selského povstání. Socha byla postavena v roce 1914 podle návrhu Jana Štursy. Za zmínku stojí i kamenný tzv. Pražský most pocházející z roku 1868. Po rekonstrukci by měl most být znovu osazen sochami sv. Vojtěcha, Václava, Josefa a Jana Nepomuckého, které jsou dočasně umístěny v hale budovy obecního úřadu. V obci se zachovalo i několik zajímavých památek lidové architektury, ať již selských statků z 19. století, nebo malých roubených chaloupek.

Vedle řady pamětihodností nabízí v současné době obec svým obyvatelům a návštěvníkům i široké spektrum dalších aktivit. Je zde v provozu kino a pro pořádání společenských akcí je upravena sokolovna s divadelním pódiem. Ke kulturním účelům slouží též přírodní areál v údolí říčky Desné, mj. se zde každoročně koná začátkem července tradiční „Benátská noc“ a koncem srpna folkový festival „Újezdské babí léto“. V blízkosti areálu se nachází fotbalové hřiště, tenisové a volejbalové kurty a koupaliště se třemi bazény. Celá tato lokalita vytváří ideální prostředí pro kulturní i sportovní vyžití občanů i návštěvníků Dolního Újezda.

Obchodní síť a služby, včetně ubytování a stravování, jsou v obci dostatečně široké a v posledních letech se výrazně rozrůstají. Dolní Újezd je dynamicky se rozvíjející obcí, která díky bohaté historii a kulturní tradici má zcela jistě co nabídnout svým občanům i návštěvníkům.

Přijeďte se přesvědčit na vlastní oči! Rádi vás uvítáme!


HORNÍ ÚJEZD

Obec se nachází 10 km jižně od Litomyšle. Tvoří ji pět částí od západu k východu, a to Cikov, Podlubníček, u kulturního domu, Krásnoves a Víska. Všechny místní části se nacházejí v příčných údolích a jejich přilehlých svazích ústících do hlavního údolí říčky Desinky v nadmořské výšce od 390 do 500 m. Celková rozloha katastrálního území je 774 ha.

Počet obyvatel: 451

Horní Újezd tvořil původně společnou sídelní jednotku s Dolním Újezdem nazývanou Újezd. Tento název se poprvé vyskytuje v listině krále Vladislava I. z roku 1167, zatím jako pojmenování širšího zdej-šího území. Teprve poté začíná jeho vlastní osídlování. Právě přeměnu lesů na zemědělskou půdu představuje postava rozsévače zobrazená ve znaku Horního Újezda. Sídlo jménem Újezd se také vyskytuje v dokumentu z roku 1347. Jako samostatný se Horní Újezd uvádí v podkladech z roku 1548 a zejména v roce 1680, kdy stejně jako v sousední obci Poříčí zde bylo ohnisko selského povstání na Litomyšlsku. Z cikovského Ležákova mlýna pochází slavná postava tohoto povstání - mlynář Lukáš Pakosta. Na mlýně je umístěna pamětní deska a samotný mlýn je současným majitelem udržován v původní podobě.

K pamětihodnostem obce patří „fialový pramen“ s upraveným rybníčkem a sochou Panny Marie v Cikově z roku 1893, dále pramen Barborka s pomníčkem v údolí Lubenského potoka, který se uprostřed obce vlévá do Desinky. K památkám v obci patří také pomník padlých 34 místních občanů v 1. světové válce a škola z roku 1910 s deskou místního legionáře Švece. Dále je to kaple na Krásnovsi z roku 1894 a skupina pěti mohutných prastarých „veských“ lip s křížem.

Obec je dnes typické venkovské sídlo zemědělského charakteru. Většinu pozemků užívá zemědělské družstvo, obec obhospodařuje 32 ha lesa. Pracuje zde několik drobných podnikatelů a tři autodopravci.

V Horním Újezdě byla obnovena tradice ochotnického spolku. Obecní úřad a kulturní komise vydávají „Hornoújezdský zpravodaj“, zajišťují kulturní akce v obci (dětský den, karneval, mikulášská besídka, místní srandahry). Místní složky pořádají plesy, taneční zábavy, fotbalová a nohejbalová utkání, cvičení v posilovně a motokrosové závody.

V centrální části obce se nachází budova kulturního domu s obecním úřadem, knihovnou, pohostinstvím s večerním provozem, prodejna smíšeného zboží a v části Krásnoves mateřská škola..

Všechny uvedené zajímavosti spolu s krásnou přírodou, zejména v údolí Lubenského potoka s řadou citlivě udržovaných rázovitých vesnických stavení, Vás vybízejí k návštěvě Horního Újezda.


CHOTĚNOV

Obec Chotěnov se rozkládá na západním okraji svitavského okresu ve vazbě na chráněné území Toulovcových maštalí. Součástí obce je osada Olšany. Nejvyšší nadmořská výška v obci je 507 m.

Počet obyvatel: 140

Založení Chotěnova se připomíná kolem roku 1347, kdy patřil k rychtě v Seči Vidlaté. Olšany patří k nejstarším obcím v regionu. Historický vývoj obcí území Novohradska byl podstatně ovlivněn trasami středověkých obchodních komunikačních stezek a zakládáním obcí komunitou litomyšlských premonstrátů, které přivedl do Litomyšle kolem roku 1141 Jindřich Zdík. Právě do tohoto období spadá založení Olšan. Roku 1167 je probošt vyšehradský Hroznata daroval litomyšlským premonstrátům.

Celá oblast tohoto území byla již obydlena v době hradištní doby slovanské.

Vesnice Olšany později připadla k panství novohradskému na rozdíl od Chotěnova, který patřil k litomyšlskému zámku. V roce 1850 po zrušení vrchnostenské správy a zřízením okresů obě obce přešly pod politický okres Litomyšl. Následně došlo ke spojení obcí Olšan a Chotěnova, které trvá dodnes.

V katastru obce se nachází chráněné území pod návrším Golgota a oblast jezírka v lesním porostu na Lhotkách.

Ekonomický potenciál v obci je zastoupen minimálně, a to pouze provozem farmy živočišné výroby ZD Dolní Újezd. Většina obyvatel v produktivním věku vyjíždí za prací mimo obec, převážně v rámci litomyšlského regionu. V roce 1997 byla schválena urbanistická studie obce a na jejím základě byl vypracován plán obnovy vesnice.

Z programu obnovy byly realizovány tyto akce: oprava kulturního domu, celková oprava kapličky v Olšanech, oprava komunikací, rekonstrukce elektrického vedení a výstavba dětského hřiště.

V Chotěnově se nachází kulturní dům, družstevní jídelna a prodejna smíšeného zboží. V Olšanech, kde dříve býval dvorec, se dnes nachází pěkný hostinec s příjemným posezením a občerstvením.

Chotěnovem prochází značená cykloturistická trasa „Krajem Smetany a Martinů“ do Toulovcových maštalí.


LUBNÁ

Obec se nachází na pokraji Českomoravské vrchoviny, charakteristické svým mírně zvlněným terénem a četnými lesy. O členitosti území obce svědčí výškový rozdíl mezi nejvýše a nejníže položenou částí. U Svaté Kateřiny se nachází nejvýše položený bod Skalka s nadmořskou výškou 694 m a nejníže položený bod je pod „Padělkem“ (směr k Hornímu Újezdu) s nadmořskou výškou 449 m.

Počet obyvatel: 978

Lubná jako název obce se ve starých zápisech vyskytuje již v roce 1167. Dle pověsti přišli do lesů, kde Lubná stojí, dřevaři a zhotovovali zde luby k sítům. Lubenské dřevo se hodilo k výrobě ohýbaných předmětů - bylo to hlavně dřevo jilmové, bukové, dubové a lipové. Od toho pocházel název Lubný les, Lubný potok a také název vznikající osady Lubné. Mezi kulturní památky je zařazena kaple sv. Anny a kaple sv. Xavera. Od roku 1921, kdy byla postavena a sv. Anně zasvěcena kaple, se v obci začínají slavit pouti. Přistavěním věže roku 1993 se stala kaple sv. Anny určitou dominantou, která je k vidění ze širokého okolí. V Lubné a jejím okolí se nachází několik křížků, Božích muk, soch a sousoší.

V obci je několik stromů významných jak stářím, tak rozměry. Poblíž obce se nachází Kadidlova jedle, podle některých zpráv je největší v České republice. Stáří se odhaduje na 400 let.

Je zde zdravotní středisko s výdejnou léků a ordinacemi praktického lékaře i specialistů, mateřská škola a druhý stupeň ZŠ. Své služby poskytuje pošta, síť obchodů, pohostinství, kadeřnictví, kosmetika, solárium, autoopravna, knihovna a další.

Největší firmou je ZOD, v obci působí řada drobných řemeslníků a podnikatelů. Kulturní život v obci zajišťují občanské spolky, sdružení a komise při OU. Jednou týdně je v provozu kino. Požární nádrž je využívána ke koupání.

Obcí prochází cyklostezka „Krajem Smetany a Martinů“. V zimě je tu možnost lyžování, převážně na běžkách.

Ubytování, stravování a rekreační pobyt nabízí Penzion Roušarových (obj. tel.: 0463/745 424), po předchozí dohodě je možné stravování v pohostinství Skalka (tel.: 0463/745 189) a pohostinství Huntovna.

Víceúčelové zařízení Skalka nabízí prostory pro sportovní soustředění, salonky pro společenské oslavy a halu vhodnou pro různé výstavy.


MAKOV

Obec se rozkládá na úpatí Českomoravské vrchoviny 10 km západně od Litomyšle. Leží v nadmořské výšce 430 m.

Počet obyvatel: 346

První písemná zpráva o Makovu je z roku 1349. Počátky Makova však sahají do konce 1. tisíciletí, jak napovídá jeho jméno, odvozené od planého máku. Jména odvozená od přírodních názvů patří totiž k nejstarším. Důkazem může být nález kamenné sekery a rytířské ostruhy.

Dominantou Makova je kostel sv. Víta s věží vysokou 42 metrů. Kostel pochází z počátku druhého tisíciletí, jak lze usoudit i z jeho zasvěcení sv. Vítu, jednomu z nejstarších patronů celého křesťanského světa. 0 této stavbě se zmiňují dobové zprávy již za vlády posledních Přemyslovců. Původně románská stavba byla několikrát přestavována. V roce 1999 byl zhotoven nový krov a střecha, opravena omítka a provedena nová fasáda. Makovský kostel patří také k nemnoha stavbám, které se mohou pochlubit obrazem Mikoláše Alše.

Mezi zdejší slavné rodáky patřil Jan Lenoch, významný český politik přelomu století. V seznamu obyvatel Makova lze také nalézt předky národního umělce Vincence Makovského.

Počtem obyvatelstva i domů převyšoval Makov všechny vesnice západní části pozdějšího litomyšlského okresu po celá staletí až do počátku první republiky. Podle dostupných informací měla obec nejvyšší počet obyvatel - 659 - v roce 1869. Pozdější úbytek obyvatel byl zaviněn odchodem lidí do měst za prací. Dnes má Makov 138 domů a 346 obyvatel.

V obci se nachází mateřská škola, základní škola pro 1. až 4.třídu, Sokolovna (kulturní dům), Hasičský dům se společenskou místností, prodejna smíšeného zboží a pohostinství poskytující základní občerstvení, prodejna VARI - malá zemědělská a zahradní technika.

Obcí Makov prochází neznačená cykloturistická trasa z Růžového paloučku do Toulovcových maštalí.


MORAŠICE

Obec Morašice se nachází 6 km západně od Litomyšle v nadmořské výšce 355 m. K Morašicím náleží osady Lažany a Řikovice.

Počet obyvatel: 750

První písemná zmínka o Morašicích je z roku 1145, kdy tehdy významný občan, jistý Oneš, předal část obce Morašic premonstrátům, kteří přišli do Litomyšle. Kromě Morašic jim věnoval Lažany a Řikovice, které jsou nyní částmi integrované obce Morašice. Další písemná zmínka je z roku 1157 a 1167, kdy litomyšlský klášter získal pozemky a les tzv. „Mokřenice“ a zemi na Kačí hoře. Oba názvy se zachovaly do dnešní doby v podobě les Mokř a část obce „Kaučina“.

V Morašicích v roce 1226 stála tvrz a rotunda. Výstavba rotundy, podle bývalého morašického faráře pana Malého, spadá do období výstavby kostela v Litomyšli, a to okolo roku 855. Rotunda byla zbourána v roce 1834. Na tvrzi v Morašicích žil na přelomu 12. a 13. století jistý Blud, který pocházel z jednoho z nejpřednějších zemanských rodů. Vlastnil polovinu obce Morašic. Tvrz byla silně opevněna příkopy a valy.

V Morašicích stojí kostel, který byl postaven v roce 1321. Kostel však nebyl tak velký jako současný, ten má dva zvony - velký z roku 1542 (12 q) a menší z roku 1538 (5,6 q).

Morašice měly významné osobnosti, jako například Jaroslava Šejnohu, který zastával funkci velvyslance od vzniku republiky až do roku 1948. Byl velkým přítelem T.G. Masaryka a hlavně Eduarda Beneše a jeho ženy Hany. Další osobnost Karel Richtr se zúčastnil rebelie v roce 1848 - později byl amnestován a pracoval jako tajemník obce a také jako zakladatel muzea ve Vysokém Mýtě. Augustin Slavík vykonával funkci poslance za Čechy bydlící na Poličsku a Litomyšlsku. V neposlední řadě je třeba vzpomenout Františka Dostála, který byl zvolen za poslance do Zemského sněmu v roce 1902.

V Morašicích je možné využít mateřskou školu, základní školu od 1. do 9.třídy, kulturní dům. Dále své služby poskytují dětský, praktický a zubní lékař, prodejna smíšeného zboží, pošta a dvě pohostinství se základním občerstvením. Obcí také prochází značená cykloturistická trasa „Krajem Smetany a Martinů“.

Okolí láká k procházkám kolem potoka Fiala směrem na jih k jezírku opředenému pověstmi. Známý je i nedaleký Růžový palouček, který do celé krajiny přináší pocit klidu a odpočinku.


OSÍK

Obec Osík je poslední obcí na řece Desné před jejím vtokem do řeky Loučné. Leží asi 3 km od města Litomyšle v nadmořské výšce 355 m. Součástí Osíka je osada Lazaret.

Počet obyvatel: 1000

V minulosti i v současnosti má Osík charakter obce s orientací na zemědělství. Historie obce a především její vznik je úzce spjat s historií města Litomyšle. Vznik Osíka souvisí s příchodem mnichů premonstrátského řádu do Litomyšle v r. 1145, mezi jejichž hlavní cíle patřilo zajistit kolonizaci, resp. osídlení okolní krajiny. Mezi dary, které byly klášteru věnovány Vladislavem II., patřila také dnes již zaniklá ves Křekovice (první písemná zmínka z r. 1131), která ležela na území současného „oseckého“ katastru a má se za to, že tato ves byla přemístěna do povodí řeky Desné, tj. do intravilánu dnešního Osíka, čímž se Osík stává nejstarší vsí v povodí řeky Desné. Od svého vzniku byla obec charakteristická svými mlýny a zemědělskými usedlostmi. V r. 1713, v období šíření moru v Čechách, dala vrchnost vystavět u Osíka izolační chalupu, ale protože se mor Litomyšlsku vyhnul, byla přistavěna další obydlí, a tak vznikla osada Lazaret, dnes patřící pod Osík.

První škola byla zřízena v r. 1792 a v r. 1912 byla otevřena nová školní budova, která patří mezi dominanty obce a dodnes slouží svému účelu.

Druhá polovina 19. stol. a začátek 20. stol. jsou ve znamení vzniku různých spolků a společenských organizací - ochotnického divadla, hasičského sboru, Sokola, Hospodářské besedy - a rozvoje řemeslné výroby - Vytlačilova strojírna (výroba mlátiček). V r. 1905 byla také založena cihelna, která stále, vybavena moderní technologií, produkuje cihlářské výrobky. Osík má také bohatou tradici v chovu skotu. V r. 1946 byla v obci postavena první inseminační stanice plemenných býků v tehdejší Československé republice, která byla školou pro řadu odborníků, a i v dnešní době se zde konají významné plemenářské aukce.

Současná obec Osík má vybudovanou kvalitní technickou infrastrukturu a občanskou vybavenost, včetně plošné plynofikace, která byla dokončena v r. 1998, a může se pochlubit moderní sportovní halou, zaměřenou na tenis a volejbal, která byla dokončena v roce 1994. V roce 2000 bude zpracován územní plán, který je jedním ze základních předpokladů, aby se Osík stal moderní, dynamicky se rozvíjející vesnicí s akcentem na podporu výstavby rodinných domů a podnikatelských zón.


POŘÍČÍ

Obec se rozkládá 13 km jižně od Litomyšle v průměrné nadmořské výšce 450 m. Tvoří ji také Zrnětín a Mladočov.

Počet obyvatel: 400

Obec Poříčí u Litomyšle tvoří kromě vlastní vsi již po staletí Zrnětín a více než 30 let také obec Mladočov. Celému okolí vévodí mladočovský kostel sv. Bartoloměje. Právě tento kostel je nejstarší stavbou obce. Jedna jeho část, mající známky románského slohu, byla postavena kolem roku 1250. Prostranství mladočovské návsi tvoří kromě zmíněného kostela také pozdně barokní budova fary postavená v roce 1788 a objekt bývalé školy, který je využíván jako rekreační zařízení s kapacitou sto lůžek. Nejstarší zmínka je o Zrnětínu z roku 1347, dále o Mladočovu z roku 1394 a o Poříčí z roku 1361. Všechny tyto údaje se vyskytují v dokumentech týkajících se tehdy založeného litomyšlského biskupství. K historickým pozoruhodnostem náleží také kaple sv. Jana Nepomuckého v Poříčí, původně postavená v polovině 18. století a v roce 1994 přemístěná dále od silnice s pozměněnou orientací o 90 stupňů a obnovená do původní podoby. Rovněž Zrnětín má kapli z roku 1892 zasvěcenou sv. Václavu.

Nejvýznamnější osobností naší obce je poříčský sedlák a rychtář Matěj Abrahám, ideový vůdce selského povstání na Litomyšlsku.

Současný společenský život je dán do určité míry aktivitou spolků a obce Pořičí. Obec Pořičí organizuje oslavu Dne matek, loučení s prázdninami, vánoční koledování. Poříčský zpravodaj vychází čtyřikrát do roka. U příležitosti prvního setkání rodáků vydala obec publikaci, která podrobně zachycuje vývoj našich vesnic až do současnosti. Obec se pravidelně zúčastňuje setkání obcí, které mají ve svém názvu Poříčí. Jedná se o sedm měst a obcí z celé České republiky.

V roce 1995 bylo naší obci uděleno heraldickou komisí parlamentu České republiky právo užívat znak a prapor.

Mezi nejvýznamnější podnikatelské firmy patří ZD Dolní Újezd, které hospodaří na 489 ha zemědělské půdy. V Zrnětíně a v Mladočově jsou střediska živočišné výroby. V obci jsou dále dvě menší stavební firmy. V bývalém mlýně je zřízena pila a truhlářská dílna, firma BAVO vyrábí výrobky z kůže a těsnící segmenty do tramvají. V katastru obce leží také pískovna, která nabízí stavební písek a různý zásypový materiál.

V obci se nachází obchod se smíšeným zbožím U Machů a jsou tu dvě hospody. Hospoda „Na Ranči“ nabízí celoročně stravování, vyjížďky na koních a v letních měsících pořádá různé zábavné večery.


SEBRANICE

Obec Sebranice leží na pokraji Českomoravské vrchoviny na trase mezi městy Polička a Litomyšl v nadmořské výšce 482 až 503 m.Součástí obce je osada Vysoký Les ležící cca 2 km od Sebranic. Krajina je zde typická svým mírně zvlněným terénem a mnoha lesíky.

Počet obyvatel: 868

Obec Sebranice vznikla sloučením tří samostatných obcí, Sebranice, Pohora a Kaliště, a osad Třemošná a Vysoký Les. Místní jméno Sebranice vzniklo ze slovesa sebrat (sebrán a přípona - ka). Slovo "sebranka", ze kterého vznikl název Sebranice, označovalo lid sebraný z celého okolí. Celý kraj kolem Sebranic náležel rodu Slavníkovců, později Vršovcům a nakonec Přemyslovcům, kteří založili při pomezním hradu kolem roku 1098 litomyšlský klášter. V roce 1167 předal kníže Vladislav celý kraj tomuto klášteru. První zmínka o Sebranicích je zapsána v berní rule v zemském archivu: „1347 (villae) Kalis, Trzemosna et Zebranicz (episcopo)...“ .

Dominantou Sebranic je goticko-renesanční kostel sv.Mikuláše. Společně s barokní farou a několika zemědělskými usedlostmi s charakteristickým půdorysem a uzavřeným dvorem tvoří historickou zástavbu obce, o kterou je dobře pečováno.

V obci je kulturní dům sloužící jako víceúčelové zařízení, mateřská škola, základní škola pro 1. až 5.třídu, pobočka Základní umělecké školy Dolní Újezd, knihovna, poštovní úřad, koupaliště se sezonní restaurací, dvě pohostinství, dvě prodejny smíšeného zboží, masa, textilu, dále pak prodejna a opravna malé zemědělské a zahradní techniky, dvě kadeřnictví, kosmetika, masáže. Na místní faře sídlí Salesiánské středisko mládeže, které nabízí pro děti a mládež ze Sebranic a okolí různé zájmové kroužky a pořádá zajímavé akce.

Také je tu téměř stovka soukromých podnikatelů, kteří poskytují různé služby. Pracovní příležitosti pro místní obyvatele nabízí tři velké podnikatelské subjekty - Agrodružstvo Sebranice - zemědělská výroba, Lamido, a.s. - textilní výroba a Bohemia Texhouse s.r.o. - výroba skleněných objemovaných a skaných přízí.

Sebranice jsou z 90 % plynofikovány. Telefon je téměř v každé domácnosti a přibližně sto domácností využívá obecní kabelovou televizi.

Obcí Sebranice prochází cykloturistická trasa „Krajem Smetany a Martinů“. Možnost ubytování je zde v letní sezoně na místním koupališti, které nabízí též stravování v restauraci a sportovní vyžití - koupání v pěkném přírodním prostředí, volejbalový a tenisový kurt. Po celý rok jsou v provozu dvě pohostinství, která poskytují základní občerstvení. Ze Sebranic je možné podnikat výlety do okolí - Litomyšl, Polička, Svojanov, Budislavské skály, Lucký vrch, Růžový palouček aj. - jak v létě na kolech, tak v zimě na běžkách.


VIDLATÁ SEČ

Obec Vidlatá Seč se nachází v lesnatém prostředí Českomoravské vrchoviny. Leží v nadmořské výšce
426 m.

Počet obyvatel: 302

První zmínka o Vidlaté Seči je z roku 1120 v Kosmově Kronice české. Vidlatá Seč byla klášterní vsí kláštera litomyšlského. Když Karel IV. zřídil v roce 1344 v Litomyšli biskupství, připadla obec v roce 1347 biskupovi. Kolem Vidlaté Seče procházela kdysi obchodní Trstěnická stezka od Makova k Chotěnovu.

Obecní knihovna byla zřízena roku 1902. V roce 1795 se začalo v obci poprvé vyučovat a budova současné školy byla postavena v roce 1875. Od roku 1930 je přes obec zavedena pravidelná autobusová linka Litomyšl - Jarošov. V roce 1935 byl postaven obecní hřbitov.

Sbor dobrovolných hasičů byl v obci založen v březnu až květnu 1886, když vyhořelo stavení č. p. 38. První motorovou stříkačku koupila obec v roce 1937. V roce 1990 byla zakoupena požární cisterna.

Jednotné zemědělské družstvo bylo založeno v roce 1949 a od roku 1950 začali společně hospodařit do té doby soukromě hospodařící rolníci.

K památkám Vidlaté Seče patří kaple zasvěcená Panně Marii ze 17. století. Nynější podoba je z roku 1771. Uprostřed vesnice se nachází pomník obětem z 1. světové války. Na budově školy je umístěna pamětní deska z 2. světové války věnovaná rodákovi - vrchnímu strážmistrovi Františku Famfulíkovi.

V obci působí několik drobných podnikatelů, je tu kulturní dům, základní škola pro 1. až 4. třídu a prodejna potravin.

Vidlatou Sečí prochází značená cykloturistická trasa „Krajem Smetany a Martinů“ směrem na Jarošov a Dolní Újezd.

, , , , , , , , , , ,